Historie Dolních Měchonic

Základní historické údaje

Vesnice středověkého původu ležící mezi obcemi Dolní Pohled´ a Pertoltice. Nejstarší zmínka z roku 1399. Roku 1654 obývali vesnici Měchonice celkem 3 hospodáři a 1 sedlák.

Stručný stavební vývoj

Vesnice Měchonice se nachází asi 5km východně od Zruče nad Sázavou, na mírně svažité terase nad údolím řeky Sázavy. Vesnici tvoří řádka pěti usedlostí po obou stranách cesty, která ve vesnici prakticky končí. Asi 1km západně od vesnice se nachází Měchonický dvůr. Z mapy stabilního katastru vyplývá, že jádrem zástavby, respektivě pozůstatkem středověké situace jsou usedlosti čp.2 a 4, třetí v Berní rule uvedenou usedlost nelze lokalizovat, je pravděpodobné, že byla situovaná mimo jádro dnešní obce. Nejasná je ebsence vesnice v Rustikálu Tereziánského katastru v počátku 18.století. Roku 1838 byla již usedlost čp.2 rozdělena na dvě části (čp.2 a 5)a od usedlosti čp.4 byly odděleny chalupnické usedlosti čp.3 a 6. V dnešní zástavbě rozdíl mezi staršími a dodatečně vzniklými usedlostmi jak parcelaci dvorů, tak va vlastní zástavbě zanikl. Ve starším období do konce 18.století zcela převažovaly v zástavbě vasnice stavby roubené. Ještě mapa stabilního katastru z roku 1838, která je nejstarším dokladem půdorysné situace obce, zachytila všechny objekty kromě domu a stodoly usedlosti čp. 6 žlutě, tedy s převahou spalných konstrukcí. Zděné přestavby probíhaly v průběhu celého 19.století, obdobně jako v ostatních regionech lze usuzovat na starší uplatnění zděných konstrukcí v hospodářských částech domů (chlévy), případně semostatných chlévech, později následovaly přestavby obytných částí a stodol. Zděné objekty byly samozřejmě dále upravovány, většina dnešní zástavby má střechy opraveny roku 1923 (po vichřici) a novodobou úpravu průčelí.    

Pověst o rytíři Měchoňovi z Měchonic

Nedaleko silnice, vedoucí z Pertoltic do Dolního Pohledu u Zruče nad Sázavou,leží malá ves Měchonice. V době husitských stávala tu ještě mezi lesy malá nehrazená tvrz rytíře Měchoně, zakladatele pozdější osady, takových vladyckých sídel, menších větších, bývalo poblíž Sázavy více. Zemané se vzájemně navštěvovali, někdy ci vzájemně škodili a v osobních rozepřích i zbraněmi šermovali. Rytíř Měchoň žil v dobré shodě se svými sousedy v Horce, Pertolticích i Vlastějovicích. Na své tvrzi dobře hospodařil a vychovával dospívající dvě dcery. Najstarší z nich si oblíbil mladý horecký zeman Lidérius. Současně dojížděl na Měchonice i starší a lakotný zeman Matrka ze vsi Radobice za Fiolníkem. I on by se rád vetřel do přízně sličné Milady, která jej však nenáviděla a jeho návštěvy odmítala. Přiblížila se doba, kdy se měla rozhodnout k volbě budoucího manžela. Bylo to v den svatého Jiří, kdy na měchonické tvrzi dělo se něco neobvyklého. Z mnoha stran přijížděli sem hosté na koních,slavnostně vystrojeni v barevných kabátcích s lesklou zbrojí. Byli to zemaná ze sousedních tvrzí, které pozval majitel Měchonic k zásnubní hostině své dcery s mladým panošem Lidériem z Horky nad Slupnou. Jídel a nápojů bylo dost, zpěv a zvuky píšťal a lesních rohů nesly se daleko do údolí Sázavy.
Uprostřed bujného veselí stala se však stašlivá příhoda. Z neopatrnosti rozjařených hostů vypukl oheň v hodovní jizbě, která v zápětí celá vzplála. Byla právě půlnoc, když zřítil se hořící strop a v sutinách pohřbil i snoubenku. Hosté se rozprchli, jen snoubenec Lidérius hledal v troskách svou milou. Nezbylo po ní ničeho.
Na této hrozné události neskončilo však celé neštěstí. V pozdních nočních hodinách přišlo další. Nenávistivý rytíř Matrka z Radobice využil nepřítomnosti horeckého zemana na jeho domácí tvrzi, kterou s ozbrojenou čeledí přepadl a zapálil. Pomstil se tak svému sokovi Dlouho do rána stoupal dým z požáru obou tvrzí, v nichž bylo pohřbeno štěstí mladého manželského páru. Horecká tvrz byla znovu obnovena,leč sídlo rytíře již nikdy. Zemřel brzy po tomto neštěstí, za bojů husitů s křižáckými vojsky Zikmundovými. Došlo i na lstivého zemana Mantrku v Radobice. Jeho tvrz i ves byla do základů vypálena prchajícími hordami Kumánů, kteří poraženi pod Melechovem u Ledče, prchali na zpět ke Kutné Hoře. V boji s nimi zahynuli i všichni obyvatelé této vsi i sám rytíř Mantrka.
V Pertolticích v kostelní předsíni je vytesána v náhrobním kameni podoba mladé dívky se skřížanýma rukama na prsou. Lid si vyprávěl, že je to jedna z dcer našťastného rytíře Měchoně. V kronice obce Vlastějovice je zapsáno, že před léty bylo na místě Měchonické tvrze kopáno. Přišlo se ve stavení čp.4 na zbytky dubové podlahy, starý meč a ostruhy, které se při doteku rozsypaly. Také děti nalezly při hraní na návsi 8 velkých stříbrňáků, na nichž byli vyryti rytíři s tasenými kordy.

Vypsáno ze zápisků v kronice P.N.Vlasáka: Dolnokralovicko
a vyprávění starých pamětníků.

Fotografie Měchonic z roku 1992